Komentáře

1 Tani Tani | 13. července 2019 v 16:37 | Reagovat

Páni, to je fakt krátké :-D

Je to krásné, tak jako vždy-smutné, meloncholické a z nějakého mně neznámého důvodu mne to naplnilo klidem. Možná je to vyobrazením pomalu tekoucího času a jak se vše nakonec vrátilo lesu, možná je to něčím jiným...
No, při popisu tvých povídek mne většinou napadne slovo nádherné a tahle není výjimkou.

2 Estel Estel | 13. července 2019 v 18:24 | Reagovat

Jujda, ani jsem si nevšimla, že se mi do očí derou slzy. Nevím proč. Znám ten příběh, vím, jak to zkončí, ale způsob, kterým jsi to napsala ty mě naplňuje takovým zvláštním pocitem, no prostě je to krásné. :)

3 Šárka Šárka | 13. července 2019 v 22:21 | Reagovat

Má paměť, ta děravá paměť! Často, když čtu věci od tebe, tak mám pocit že je znám, že některé motivy už jsem přeci slyšela nebo četla. Třeba jako u Dialogu č. 3., kde mi v hlavě tanou pořád asi 3 melodie k druhým dvěma veršům první sloky - takové kulturní Deja vu.

Občas to je pravda, občas si to asi jen sugeruju, a tady nevím, ale zas mám vtíravý pocit, že tohle už jsem četla. Jsem si tím dokonce skoro jistá. Zvláštní.

A jinak souhlasím s děvčaty. Při popisu čekání na mrtvé v Nan Elmoth mrazí v zádech.
Pár posledních vět, to je kosa na kámen. A dokonale pasuje s laděním Silmarillionu - Nepovedlo se to? - Nepovedlo. Mělo se to tak stát? Jistě. Bolí to? Velmi ...
A znovu krásně napsané ženskou rukou, tak krásně to doplňuje kánon, jako všechno tvé, tak krásně!!! To mě vždycky tak dostane!

4 Třezalka Třezalka | 18. července 2019 v 23:12 | Reagovat

Jako obvykle po přečtení tvých prací nemám slov (takže se raději ani nebudu pokoušet vyjádřit ten zvláštně krásný smutek, který z toho čiší).
[3]: Nejsi v tom pocitu jediná. Myslím, že se nám kdysi dostalo té cti vyslechnout předčítání téhle povídky.

5 Šárka Šárka | Web | 20. července 2019 v 7:19 | Reagovat

[4]: Myslím, že jsi na to kápla!

6 Anička Anička | 27. července 2019 v 0:15 | Reagovat

Přidám se ke zdejší chvále - je to nádherná povídka. Silná, smutná, truchlivá. A výborně ladí k Silmarillionu a doplňuje ho. Při čtení se mi zastavoval dech - úplně jsem znovu prožívala příběh Eola a Aredhel a tím silněji, že tvá povídka na jejich tragédii vyvolává vzpomínky, ale přímo ji nepopisuje. Plyne tak tiše a přitom je v ní obsažen tak velký žal. Skutečně krásně napsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.