Za soumrak

30. června 2019 v 21:55 | Aredhel |  Básně neinspirované Tolkienem
Venku je takové vedro, až mám pocit, že padnu vyčerpáním, ačkoliv jsem dnes neabsolvovala nic náročnějšího, než dvě cesty autobusem. Mým snem je usnout a neprobudit se, dokud venku nebude míň než 15 °C. Jako bych potřebovala připomenout, proč je léto tou nejnáročnější částí roku...

No, tak si na konec června dáme aspoň trochu poezie.








Za soumrak
Zkoušeli jsme jít po obloze
v bdění i v polodětských snách,
bylo však strašné s hlavou v prázdnu
chodidly šlapat po hvězdách.

Zkoušeli jsme jít po hladině
vodní, třpytivé jako smích,
úzkost však o nás otřela se,
připluvše z hlubin děsivých.

Dlouho jsme chtěli najít cestu
v místo, kam není možné jít:
za soumrak, který každý večer
dokáže nebe zapálit.

Za soumrak, a tam odpočinout,
zavřít oči, jen na chvíli,
uhasit hvězdy, ohně lidí -
než svět se k ránu nachýlí.

Nevidět noc a zapomenout,
jak chutná den, jak voní strach,
bez stezek tam a stezek zpátky,
jen ticho, tma a z komet prach.

Zkoušeli jsme jít skutečností,
v očích vše, co jsme prožili,
za soumrak se však chceme vrátit,
ač nikdy jsme tam nebyli.

Bude to ještě dlouhá cesta
pro ty, co nejsou duší pták,
neumí létat, snít a doufat,
jít z Před svítání Za soumrak.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Drozd Drozd | 18. července 2019 v 13:14 | Reagovat

Tohle je nádherná báseň...  na mě z ní jde až trochu strach. A smutek. A touha jít Za soumrak, kde jsme nikdy nebyli... Velice pěkně maluješ se slovy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama