4. března: Samvědova dcera (povídka inspirovaná Pánem prstenů)

4. března 2019 v 23:13 | Aredhel |  Povídky inspirované Tolkienem
Letošní březen nějak nepřeje básním (se čtyřmi tématy už ale báseň složit nedokážu). A povídky jsou den ode dne delší.

Očividně stále pracujeme na nějakém rekordu, protože ano, dnes na jedno číslo připadla už čtyři témata! A ještě taková vypečená. Byla to "Zlatovláska Zahradníčková" z karty hobitek, citát "If you have ever gone to the woods with me, I must love you very much." z karty citátů básnířky Mary Oliver, "matka Glorfindela" z karty duchové textů 1 a "Waiting in the Wings" z karty názvů knih (což je podle googlu anglický idiom, který znamená někoho/něco, kdo ještě není důležitý/aktivní, ale brzy bude). Jo, byla to docela zajímavá kombinace. Napsat povídku, aby z toho nevznikla úplná divočina, nebylo jednoduché.






Samvědova dcera
Když se narodila třetí dcera pána Samvěda, její vlasy byly zlaté, podobné kadeřím její nejstarší sestry.
Samvěd ji svíral v náručí, tvář plnou něhy a údivu. A lásky. Takové krásné děťátko! Jeho mysl zalétla k elfům, kteří mu kdysi tak učarovali - jaké jméno bude dost dobré pro jeho malou holčičku? Krásné jméno, v krásné řeči, vznešené, z jiného světa… Glorfinniel.
"Zlatovláska," zašeptala Růža, vlasy potem stále přilepené k čelu, a Samovy vířící myšlenky se zastavily.
Nu, proč ne, pomyslel si. Jedno krásné dítě, jehož jméno neslo vzpomínku na elfy, už měl. Bylo to jednoduché, ale hezké, a k holčičce se hodilo. "Zlatovláska," zopakoval.
A to jméno děvčátku zůstalo.

Když bylo Zlatovlásce pět let, našel ji Sam plakat, docela samotnou, v záhoncích za norou. Vzal děvčátko do náručí a zkoušel ji utišit. Slzy se ale nezastavily.
Sam nerozuměl. Byl to radostný den. Královna Arwen a král Elessar přijeli k Brandyvínskému mostu a královna přijala Elanor mezi své dívky. Bylo to krásné shledání a Samovo srdce přetékalo štěstím. Stále viděl svou Elanor, krásnou a rozesmátou, když stála vedle královny. A teď mu další z jeho holčiček plakala v náručí poté, co ji hodiny nemohl nalézt, a Sam nerozuměl
"Šššš, Zlatovlásko, pověz tatínkovi, co se stalo…" šeptal něžně. "Co je špatně?"
Oči holčičce zrudly od pláče. "Máš… máš Elanor radši než nás ostatní?"
Sam se zhrozil. "Cože? Proč by sis něco takového myslela?"
"Protože je z nás nejkrásnější. Jako elfí princezna… Protože ji pojmenoval pan F-Frodo a nás už neznal. Protože se jmenuje po zlaté kytičce, kterou jsi viděl v elfí zemi…" Zlatovláska škytla. "Protože všichni mluví jenom o ní. Dokonce i královna Arwen a král…" Děvčátko se rozplakalo ještě usedavěji.
"Ne, ne, tak to není, vůbec ne…" Sam klopýtal o vlastní slova, jak se snažil dcerku ujistit. "Všechny vás miluju stejně, moc a moc a moc!" Každé moc doprovodil polibkem. "Elanor je nejstarší - to proto si ji královna vybrala. Ty jsi přeci ještě moc malá, než abys mohla být jednou z jejích dívek. A všem vám přinesla moc krásné dárky, copak jsi je neviděla?" Ale jak mluvil, hryzala mu svědomím malá výčitka. Skutečně si Elanor všímal víc než ostatních, snad s výjimkou maličkého Bilba… Udělal chybu?
Zlatovláska vrtěla hlavou, že dárky ještě neviděla, a Sam navrhnul, že by se na ně měli rychle jít kouknout… ale holčička se nepohnula. "Proč… proč nemůžu mít taky elfí jméno jako Elanor, tatínku? Proč máme my taková obyčejná…"
"Na obyčejných jménech není nic špatného, Zlatovlásko, jsou jednoduchá a hezká. A tvoje ti dala maminka. Kdyby to nebylo krásné jméno, proč by to dělala?" Sam se odmlčel. "Povím ti tajemství, chceš? Když ses narodila a já tě poprvé viděl, hned jsem si vzpomněl na elfy, které jsem potkal - tak hezoučké dítě jsi byla!"
"Opravdu?" zeptala se holčička podezřívavě.
"Opravdu. Věřila bys tomu, že jsem znal velkého a statečného elfího válečníka, Glorfindel se jmenoval a úplně zářil, a ten měl stejný odstín zlatých vlasů jako ty? Dokonce vaše jména znamenají to samé. A to byl velký elfí pán!"
Zlatovláska se zatvářila pochybovačně, jako by si nebyla jistá, jestli je velký elfský bojovník pro ni to pravé. "A měl maminku?" zeptala se. "Protože pak bych mohla vypadat trochu jako ona, ne?" V hlase měla naději.
Samovi nikdy ani na mysl nepřišlo, že by pán Glorfindel měl někde maminku, ale když nad tím teď přemýšlel, musel ji mít, jakkoliv zvláštní se ta představa zdála. Kdyby ji neměl, nebylo by to tak podivné pomyšlení, zato by bylo mnohem smutnější. "Ano," odpověděl, "určitě má někde maminku, a ta vypadá právě jako ty, miláčku. Krásná elfí paní."
Povzdychl si. "Tohle je důležité, Zlatovlásko. Nikdy si nemysli, že nejsi tak dobrá jako tvoje sestra, že jsi nedostatečná. Není to pravda. Teď jsi ještě maličká, ještě nevíš, co všechno budeš. Ale jednou vyrosteš a rozkveteš, a pak budeš výjimečná. Jen nesmíš závidět svým nejbližším jejich dary…"
Někdy během jejich konverzace slzy přestaly téct. Zlatovláska teď přikyvovala.
Sam se usmál, kolena slabá únavou. "Tak mě napadá, děťátko, nebylo by hezké trávit s Elanor víc času? Trochu si s ní hrát? Určitě by chtěla…"
Zlatovláska sklonila hlavu. "Spíš nechtěla. Pořád chodí po lesích a nikoho nebere sebou. Říká, že chce být sama. Prý chodí hledat elfy. Já ještě elfy nikdy na vlastní oči neviděla…"
Sam ji pohladil po tváři. "Vždyť jsi viděla královnu," odporoval. Pak si znovu povzdychl. "Musíš pochopit, že každý chce být někdy sám na místě, které má rád. Elanor miluje lesy, proto tam chodí. Ale určitě tě jednou vezme sebou - protože jí na tobě záleží, protože tě miluje, i všechny vaše sourozence. Tak jako já. To si, Zlatovlásko, pamatuj."
Zlatovláska tatínka pevně objala.

Když za pár dní přišla Elanor, už skutečná hobití slečna, za svou malou sestřičkou a zeptala se jí, zda by nechtěla jít na chvilku do lesa na houby, Zlatovláska se jí bez zaváhání chytila za ruku.
Věděla, co to znamená - její sestra ji má ráda.
A ona má ráda svoji sestru.



Poznámky:
Tolkien očividně skutečně zvažoval sindarské "Glorfinniel" jako Zlatovlásčino původní jméno. To by bylo vtipné.
A ano, tahle povídka by se mohla alternativně jmenovat "proč se mluví jenom o Elanor, Sam měl hafo dětí".
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Estel Estel | 5. března 2019 v 7:16 | Reagovat

Oooooooooo, to je krásná povídka!!!
Nic víc mě nenapadá...

2 Aredhel Aredhel | Web | 4. prosince 2019 v 18:26 | Reagovat

[1]: Děkuju moc!!!
To docela stačí. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama