24. března: Frecův syn a Helmova dcera (povídka inspirovaná dodatky k Pánu prstenů)

24. března 2019 v 23:58 | Aredhel |  Povídky inspirované Tolkienem
Dneska byla témata jen dvě (!!!): Shakespearův citát (opět upravený) " Pardon's the word to all." a "dcera Helma Kladiva" z duchů textů 2.

Nastal čas podívat se do Rohanu.






Frecův syn a Helmova dcera
Když Freca, tlustý a nepříjemně páchnoucí česnekem, přijel do Edorasu, aby žádal její ruku pro svého syna Wulfa, Wassa se zhrozila a otřásla hnusem. Možná to byla samozřejmá samolibost toho muže, možná zvěsti o jeho vrchovecké krvi. Myšlenka na vdavky s jeho synem byla téměř nesnesitelná. Očima prosila svého otce, aby ji nedával.
Otec si všiml, samozřejmě. O pár dní později byl Freca mrtev a Wassa mohla opět volně dýchat.
Později, když se všechno rozpadlo a Rohan se ponořil do války, pochopila, co udělala. Kdyby se zapřela, nic z toho by se nemuselo stát… Tolik se toužila omluvit, ale nebylo komu.

Řinčení zbraní se neslo Meduseldem a všude kolem křičeli lidé. Běžela, stěží věděla kam. Pryč.
Jejího otce porazili u Želíze a zatlačili do hor, otcova sestra Hilda na poslední chvíli uprchla i se svým synem do Šeré Brázdy. Ona zůstala. Rohan byl zaplaven nepřáteli. Vrchovci přicházeli ze západu a od Anduiny útočili Východňané.
Byla to všechno její vina? Mohla zabránit tomu, že Wulf nyní stál se svými krvežíznivými bojovníky na prahu jejího domova?
Utíkala.
Dveře - a za nimi záchrana… Ale dveře byly rozraženy dokořán a divocí Vrchovci se valili dovnitř. (Královi muži museli být pobiti!) Vykřikla. Tam, na prahu, ležel její bratr. Nehýbal se. Země rudla krví. A nad ním, nad ním stál…
Tak Wassa poprvé spatřila toho, který mohl být jejím manželem.
Wulf. Měl divoký pohled v očích a krev na tváři, svíral sekyru a dýku. Byl mladší, než si představovala. Usmál se a vstoupil dovnitř.
Chtěla běžet ke svému bratrovi, ale nohy jí podklesly. Odpusť mi, pomyslela si. Je to moje vina, že se to stalo.

"Budeš si mě muset vzít," řekl jí Wulf. Seděl na otcově trůnu, jako by na to měl právo, jeho muži kolem něj. Klidnější a umytý vypadal téměř jako rohanský šlechtic. Rozptylovalo ji to.
"Zločince, jako jsi ty? Nikdy!" odvětila.
Rozesmál se a ten smích se zdál být opravdový. "Kdo by to řekl? Princezna má drápy a nebojí se seknout!" Vrchovci kolem pobaveně zamručeli. Wulfovi jiskřily oči, jako by se mu skutečně líbila. "Jdi si odpočinout, princezno, vím, že jsi vyčerpaná."
Wassa utekla ze síně, i když se snažila, aby to vypadalo jako taktický ústup.

Nevzal si ji.
Přišla zima, krutější a delší, než kdokoliv pamatoval, a vše zapadalo závějemi. Měsíce přicházely a odcházely a stále se nic nedělo. Často sňatkem hrozil, často o něm žertoval, když ji nutil jíst u svého stolu, ale nevztáhl na ni ruku.
Žila v nejistotě. Je Wulfovo rukojmí? Nebo něco jiného?
Někdy se přistihla, že se směje jeho žertům. Tehdy se nenáviděla.
Vyjížděl do bojů a šarvátek. Hlásku na západě stále obléhali jeho muži, snažili se ji vyhladovět. Vše trpělo pod sněhem.
Pak přišly zprávy o smrti jejího druhého bratra, a později i otce. O smrti ve sněhu. Vrchovci se krále Helma děsili i po jeho smrti.
Byla to její vina, věděla. To ona zahubila svoji rodinu. "Odpusťte mi," šeptala, když ji nikdo neslyšel.
Plakala. Wulf jí opatrně položil ruku na rameno. Udeřila ho do obličeje. (Byla dcerou svého otce.)
Dny míjely a sníh začal pomalu tát.

To poslední, co jí Wulf řekl, byla omluva.
"Odpusť mi," promluvil se sklopenou hlavou, "že jsem ti ublížil. Nemusíš si mě brát. Ale přemýšlej nad tím, co bude. Mysli na svůj lid. Možná toho jednou budeš schopná - odpustit mi." A plaše se usmál, na pohled náhle mnohem mladší než jindy.
Chtěla ho znovu udeřit, ale zadržela ruku. Měl pravdu.
Pak Wulf vyjel se svojí stráží na pláně a Fréaláf, Hildin syn, a jeho zoufalá družina z Šeré Brázdy, ho přepadli a zahubili - tam, kde Sněžná obtékala Edoras. Rohan opět patřil Rohirům.
Tehdy Wassa pochopila, že to nebyla ona, kdo dlužil druhým omluvu. Nebyla to její vina. To vědomí bylo jako vykoupení.
Ale pokud se už nikdy nevdala… to bylo jen její rozhodnutí. Nikdo se příliš neptal.





Poznámka: Wassa - snažila jsem se o nějaké anglosaské jméno. Díky internete.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 25. března 2019 v 9:51 | Reagovat

A to byl první konflikt mezi Rohirama a Vrchovcema, kvůli ženě? :)
Wassa jsou taky myslím nějaké suchary, ale vážně nejsou dobré, asi tak jako poslední co ti zbude ve válce z rohanských zásob...Wassy je mi tady v příběhu hrozně líto
Děj povídky mi připomněl Rolla a Gislu z Vikingů, taky je to svým způsobem laskavě a neotesaně milé. Až na to, že nevím, jak ani jedni z nich dopadli.

2 Aredhel Aredhel | Web | 6. prosince 2019 v 2:14 | Reagovat

[1]: No, já bych úplně neřekla, že to bylo kvůli ženě. Žena byla jen záminka. Mnohem víc to bylo o získání moci. :-?
:D :D "A od těch dob velkého strádání říkáme naším nechutným sucharům poslední záchrany po králově dceři, děti, true story..." :D
Mně taky... a to jsem to napsala. Na druhou stranu, Wulfa je mi taky líto... a celého Rohanu...
Já se do Vikingů nikdy nepustila, takže neznám, i když myslím, že tahle dvě jména už jsem někdy zaslechla. A ono příběhů s touhle zápletkou je asi docela dost. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama