13. března: Znovushledání

13. března 2019 v 23:14 | Aredhel |  Básně inspirované Tolkienem
Včera jsem měla prázdniny... žádné téma, žádný stres... Myslím, že poprvé a naposledy.

Dneska byla témata čtyři: Shakespearův citát "Let's talk of graves, of worms, and epitaphs.", z duchů textů 2 "Orodrethova žena", knižní titul "At Her Feet" a emoci "závist".
Docela hezká kombinace, dokonce i na básničku.



O Orodrethově ženě nevíme skoro nic, kromě toho, že to byla Sinda ze severního Beleriandu - což znamená, že nebyla jednou z "žen, co zůstaly ve Valinoru" (což by měl být vlastní živočišný druh, s latinským názvem a tak podobně). Nevíme, jak skončila, ale já si už léta představuju, že umřela, když Sauron dobýval Tol Sirion, a v době Orodrethovy smrti na Tumhaladu už tedy byla pár desítek let mrtvá...



Znovushledání
Mluvme o něčem krásném - co třeba o shledání,
jež za smrtí a zmarem nám jitro dopřeje,
a ač se stále zdá mi, že bitvu slyším v dáli,
mé tělo leží prázdné a duši lépe je.

Snad tě teď půjdu hledat - už cesty nebojím se,
vždyť sama na mě čekáš téměř čtyřicet let,
a za ty strašné roky, v slzách a osamění,
já naučil se, lásko, vám, mrtvým, závidět.

Já učil jsem se, lásko, o tíži rozhodnutí,
já o chybách se učil, které jim v patách jdou -
tak dej mi odpočinout, do klubíčka se schoulit,
na žití zapomenout a spát ti u nohou.

Mluvme o něčem krásném - co třeba o naději,
a nelpěme už k tělům - jsou mrtvá, prach je vzal!
Proč zbytečně se trápit, že pro ně hrobu není,
když ruku v ruce smíme jít přes Moře, a dál.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 13. března 2019 v 23:37 | Reagovat

Předevčírem veselá povídka a pak tohle. "Mluvme o něčem krásném", no jasně, tak určitě, jen škoda že to asi těžko jde, když je to celé tak plné smutku. To je krása! Skvělá báseň, jistě jedna z mých oblíbených.
Vydrž, už bude půlka! :)

2 Estel Estel | 14. března 2019 v 16:00 | Reagovat

To je krásné, nemám slov.

3 Aredhel Aredhel | Web | 5. prosince 2019 v 17:49 | Reagovat

[1]: Ale vždyť je to docela positivní! :-? Konečně můžou být zase spolu a Orodrethův život byl stejně jeden velký průšvih, tak mu třeba bude na chvíli v Mandosu líp... Smutek nemusí být jen špatný.
Díky strašně moc!!! Jsem opravdu ráda, že se ti líbí! :)

[2]: Děkuju mockrát!!! :)

4 Pomněnka Pomněnka | E-mail | Web | 24. prosince 2019 v 1:40 | Reagovat

Whaw! Nemůžu neobdivovat tu dokonalou formu! Obsah je krásný, silný, poetický a beroucí za srdce, jako vždy, u Tebe by mě spíš překvapilo, kdyby takový nebyl, ale co nechápu je, jak dokážeš tyto věci vyjádřit v tak dokonalé básnické formě a přitom básni zachovat naprostou přirozenost a plynulot. Jen v jediném místě mě to malinko zaškobrtlo a to u těch čtyřceti let, ale nevím proč, z formy to nevybočuje. Každá sloka čtyři verše, každý verš dvě části (půlverš?), každá z těch částí sedm slabik, jen vždy druhá půlka 2. a 4. verše má slabik šest. A tak pořád, u každé sloky. To je fascinující. Nedovedu si představit, jak to děláš, protože ta lova, vyjádření a obraty jsou nesmírně krásná, poetická, citlivá, jemná a působiví že tam přesně mají být, tato slova, v tomto pořadí, a žádná jiná. A přitom jsou v tak přesné formě. Já kdybych to psala, musela bych bd někde z formy vybočit a nemít ji tak dokonalou nebo nutně někdě udržet formu na úkor obsahu. To se Tobě nestalo, necítím a neslyším v básni nic, co by tma bylo špatně, navíc nebo chybělo. Nechápu, jak to děláš, ale je to úžasné.
A k obsahu - Ty víš, že jsi mě dojala. A bylo tentokrát úplně jedno, o kom báseň je, myslím, že je univerzální, platná pro všechny, kdo neodešli ze světa do Síní Mandosu spolu, zároveň, a kdo mají naději, že se po smrti opět se svými nejdražšími shledají. Tentokrát nevím jak, ale hned po prvním verši jsme věděla, že budu dojatá a že mě to chytne z srdce a nějak jsem okamžitě vycítila atmoféru básničky. Vážně se Ti to povedlo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama