Děti světla

15. dubna 2018 v 21:25 | Aredhel |  Básně neinspirované Tolkienem
Dnešní báseň je věnovaná Šárce (a byla pro ni i napsaná). Zveřejňuju se svolením.









Děti světla
Prošli jsme branou jitra,
závojem snění, sem,
kde pod chodidly, v prachu,
našli jsme pevnou zem.

Po ní teď můžem chodit,
svěřit jí váhu svou -
prastaré kosti země
i náš strach unesou.

I všechny naše chyby,
i onu strašnou zář,
která z hvězd nocí chladných
padá nám na polštář.

Zemí teď smíme chodit,
ač stín nám zastřel zrak,
na ty, co v srdcích máme,
hledět, jak na zázrak.

Zkřehlými prsty stírat
ze slunce šedý prach,
a na vzpomínku čekat,
co spí nám na řasách.

Je křehká - pláčem voní,
však sílu hvězdy má;
tak, že jsme děti světla,
vzpomeň, až přijde tma.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 10. května 2018 v 18:50 | Reagovat

Náádhera! Tvoje básně jsou nejlepší!

2 Aredhel Aredhel | Web | 16. května 2018 v 18:36 | Reagovat

[1]: Děkuju, děkuju hrozně moc!!! Tahle báseň je jedna z mých oblíbených. :)

3 Šárka Šárka | Web | 30. června 2018 v 10:03 | Reagovat

A moc ti za ni děkuju. Je to vskutku neobyčejný dárek! Navíc dárek který se nedá vypít ani sníst, zničit ani ztratit a nezvadne. Můžu ji číst pořád dokola a pořád v ní objevovat něco nového.
Tak proč to letos nejde-být dítětem světla? Čekám jak na smilování na tu laskavou tmu, ve které spíš hoří svíčky, než svítí sluníčko. Ale moc se těším do krajů, kde slunce mluví švédsky.

4 Aredhel Aredhel | Web | 10. listopadu 2018 v 15:53 | Reagovat

[3]: Nemáš vůbec za co!!! :) (No, ztratit ji teoreticky jde a sníst taky. ;))
Období tmy už naštěstí přišlo, i se vším krásným a smutným a trochu osamělým, ale podivně utišujícím. Snad už bude dobře, nebo aspoň líp než v létě. To je moje naděje. A na švédské kraje pořád vzpomínám (a asi ještě dlouho vzpomínat budu), tam mi bylo krásně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama