Komentáře

1 Pomněnka Pomněnka | E-mail | Web | 24. prosince 2019 v 0:10 | Reagovat

To je TAK smutné...teda, Aredhel, Ty nás s vánočními povídkami nešetříš. Je to působivé, emotivní, plné citu, smutku a melancholie. Královny je mi moc líto. I jejího yna. Vlastně obou...toho, který byl donucen zapomenout na quenijštinu a ztratil mateřské jméno, i toho, který jej nikdy neměl a elfí jazyky neznal. Přiznávám, že jsem tak nějak čekala, že dá Inzilbeth svému druhorozenému synovi elfí jméno alespoň v duchu nebo mu ho tiše zašeptá, až spolu budou sami. Těžko uvěřit, že by mu jméno nedala ani v srdci, v myšlenkách...jaké by asi bylo? Zajímalo by mě, jestli si Númellótë později v dospělosti na vé elfí jméno vzpomněl a jestli ho to nějak pouitivně ovlivnilo...v čemkoliv. S touto povídkou se ocitám v těch tolkienovských vodách, které ještě neznám, ani trochu. Což samozřejmě znamená řadu otázek...například - co je to Avallónë? Co je zač adúnajská řeč, kdo byli Adúňané? A to město, o kterém se tam píše a kde se to odehrává, bylo na Númenoru? Nejdřív zakázal quenijštinu Thingol v Beleriandu a potom zakázal všechny elfí jazyky Gimilzor na Númenoru (či v  Armenelosu)? A jací byli synové Inzilbeth? Díky moc za tuhle povídku, Aredhel, ukazuje mi důvody, proč nepřetávat v poznávání neznámých vod Silmarillionu, Nedokončených příběhů a dalších...a pohání mě nadšení z představy, že jednou, časem, budu vědět. Prostě...budu číst kteroukoliv z Tvých úžasných povídek a básní a BUDU VĚDĚT, BUDU ROZUMĚT, BUDU ZNÁT...a to je úžasná představa. :-) Ani nevíš jakou mám radost z každého dalšího střípku orientace a porozumění tomu,o kom a o čem píšeš, z každé souvislosti, terá mi dochází...je to jako objevitelská expedice. A moc mě baví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.