Pohádky

6. července 2017 v 1:53 | Aredhel |  Básně neinspirované Tolkienem
Čas od času se mě zmocní nějaká nová posedlost, a pak se dějí podivné věci. Častěji se ale stává, že něco "znovuobjevím", a jsem z toho nadšená jako malé dítě. Tak se stalo, že jsem si nedávno uvědomila, jak moc mám ráda Andersenovy pohádky. Jsou naprosto jedinečné - melancholické, temné, málokterá končí dobře... Prostě nejsou zrovna moc pro děti. Sám Andersen je ani za pohádky nepovažoval.
Ale mě vždycky fascinovaly.

Výsledkem "znovuobjevení" je báseň, nebo vlastně čtyři básně, jedna pro každou z mých čtyř nejmilejších pohádek, které jsou seřazeny podle oblíbenosti (=poslední je nejoblíbenější). Jsem zvědavá, jestli dokážete poznat, o které pohádky se jedná. I když přiznávám, že pohádka č. 3 (druhá nejoblíbenější) je v našich zemích prakticky neznámá...








Pohádky

I. Lhostejnost
Kupte si, kupte trochu světla
do domu svého, duše své.
Kupte si, kupte slzy z ledu,
jež stíraj prsty ohnivé.

Kupte si, kupte malý úsměv
vděku; záři, co pohasne,
sotvaže vzplane, snění živí,
nebezpečné i překrásné.

Kupte si, kupte dětský nářek,
kupte si, kupte větru kvil;
zaplaťte ledem vašich srdcí,
zaplaťte jedem z vašich žil.

Když prodává se dětský život,
prsty jsou příliš pomalé;
nejlíp se platí lhostejností -
kupte tři sirky zčernalé.


II. Láska
Je skoro ráno a z hlubin mořských
zní nářek dívčí, oceli svist:
to je zvuk nůžek, chladných a krutých,
tepaných ve tmě, v nejhlubším z míst.

Je skoro ráno, lampy jsou zhaslé;
v náručí ženy spí šťastný muž,
v náručí muže spí šťastná žena -
a osud svírá zlý, ostrý nůž.

Je skoro ráno a ony přišly
pro sestru svoji, nejmladší z nich,
ty jejich hlasy, tenké jak vítr,
prosí a pláčí - šum moře ztich.

Je divné ticho, tma před svítáním;
však není sama - ony jsou s ní,
doufají stále ve šťastný konec,
ona již pouze o smrti sní.

Nůž blýskne rudě - nad mořskou plání
ztracené dávno volání zní,
jen chladnou pěnu pět sester z moře
smí s prvním světlem vzít do dlaní.


III. Víra
Mdle svítil měsíc v noci, kdy krev
v půdu se vsákla, kdy v křovinách
cizího Boha zahynul kněz;
postříbřil její slzy a strach.

Postříbřil zemi, v níž její spár
ryl v marné snaze dát knězi hrob,
viděl krev téci z sedřených blán,
než s ránem našla v listoví krov.

Slzy, co ronil škaredný mlok,
jak vodu křestní žehnala noc -
když s novým jitrem zpět přišlo zlo,
nad dívkou krutou ztratilo moc.

Stříbřila luna nebe i zem,
močály zrádné - král vládne v nich,
stejně tak krutý, stejně tak zlý,
jak dcery jeho bezcitný smích.

Močál, v němž vězněm mnoho je let
egyptská princezna labutí,
co s dcerou svojí, dobrou i zlou,
jednou snad domů zas odletí.

Měsíční nocí duchové jdou
pro Helgu malou, nebe je blíž;
močálu dcero, zvedni k nim tvář -
vzpomínka zbyla a z větví kříž.


IV. Vytrvalost
Šla dívka bledá podle řeky,
bosá a slzy na řasách,
nemá už svoje rudé botky
a její příběh skryl se v tmách.

V zahradě plné vzácných květů
- každý z nich vlastní příběh má -
čeká, až kdosi probudí se,
kdosi, kdo snad ten její zná.

Šla dívka po kočičích hlavách,
chránila svíčku ve dlani;
spatří ta dívka ještě někdy
tu tvář, co stále žije v ní?

Ve stínu větví, v hloubi lesů
děvče s zlou, krutou čepelí
tu dívku bledou k místu vede,
kde sníh svět v půli rozdělí.

Mrazivou pouští vítr vane;
že konec už je blízko, věř!
Však smím jít s tebou pouze tam, kde
roste červenoplodý keř.

Dál musíš sama, dívko bledá,
přes led, skrz roje vloček zlých -
modlitba tvá a slzy tvoje
zhojí snad srdce, co vzal sníh.

A až vejdeš v ten zámek prázdna,
zdali ho ještě budeš znát?
Zda dokážete z kostek ledu
společně věčnost poskládat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 7. července 2017 v 12:48 | Reagovat

Krásné, a to básničky moc nemusím...

2 Šárka Šárka | Web | 18. srpna 2017 v 21:42 | Reagovat

Krásné, že když už je tu něco neinspirované Tolkienem, je to inspirované právě Andersenem, zaslouží si to. Bohužel na jeho pohádky mám dnes už jen takové mlhavé vzpomínky - kdysi jsme měli jeho knížku se strašně zvláštními obrázky, a tak i z těch pohádek už zůstaly v hlavě jen útržky. Budu to muset někdy napravit. Proč některé pohádky člověk ocení až o tolik let později?
Básně jsou krásné, Lhostejnost třeba je hrozně silná, stále aktuální, palčivá.
Třetí pohádku nepoznávám a tak bohužel nedovedu náležitě ocenit, i když verše jsou krásné.
A ta čtvrtá...ta dokonale ukazuje, jak jsou pohádky plné symbolů. Když pak napíšeš podle nějaké báseň, ty symboly se ještě zkoncentrujou. A je to vážně síla. Však určitě pamatujeme, že u Andersenových pohádek se především pláče.
Díky za takovou krásnou připomínku jednoho pozoruhodného světového dědictví!

Mám hrozně ráda pohádku Křesadlo, jenže už vůbec nevím, o čem je...Jsou tam takoví tři psi s očima jako čajové koflíky/mlýnská kola/ co byl ten třetí...?

3 Alatáriel Alatáriel | E-mail | 15. září 2017 v 13:11 | Reagovat

Nádherné básničky o nádherných rozprávkach. Tú tretiu nepoznám ale ostatné hej😉 Andersenove rozprávky mám tiež veľmi rada😄

4 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 16. září 2017 v 2:07 | Reagovat

Krasa

5 Ilian Ilian | Web | 2. listopadu 2017 v 22:15 | Reagovat

Óóó, tohle se mi hodně líbilo! Nejvíc ta první část, ale i ostatní jsou velmi povedené. S rozpoznáváním pohádek si nejsem moc jistá, ale i tak skvělý zážitek!

6 Aredhel Aredhel | Web | 18. ledna 2018 v 20:43 | Reagovat

[1]: Díky!

[2]: Díky, díky, díky!!! Jestli máš na Andersenovy pohádky jen mlhavé vzpomínky, měla by jsi je osvěžit - jsou naprosto jedinečné. A čím je člověk starší, tím lepší jsou... :)
Lhostejnost se napsala prakticky sama - jsem ráda, že se lidí dotýká. :) Třetí pohádka je největší kuriozita; vážně, nikdy jsem nečetla pohádku, která by víc zároveň byla a zároveň nebyla pohádkou. Jmenuje se Dcera krále močálů a internet ti bude tvrdit, že do češtiny byla přeložená jenom část a to ještě nedávno, ale je to lež - mám ji doma. :) Pohádka obsahuje zápornou hlavní postavu, christianizaci, lidské oběti, únos, smrti hlavních postav (jednu brutální a jednu těsně před "šťastným" koncem), nebeské království... a taky čápy. :D A navzdory všemu ten příběh nepřestává být krásný...
Čtvrtá báseň - moje nejoblíbenější pohádka. Symbolika všude, kam se podíváš. Díky za pochvalu!
Andersenovy pohádky jsou z 90 % slzy. Ale rozhodně stojí za to. ;)
Křesadlo... nejvíc si taky pamatuju ty tři psy (třetí má oči velké jako Kulatá věž v Kodani ;)). Voják ukradne křesadlo čarodějnici (přišlo mi to strašně nečestné :D), pomocí něj přivolává ty psy, kteří pro něj kradou princeznu, ale královna je chytrá (to si pamatuju moc dobře!) a přiváže princezně na nohu sáček trousící mouku. Podle toho vojáka po třech nocích (nebo tak něco) najdou a chtějí popravit, ale psi ho zachrání... něco na ten způsob. :)

[3]: Děkuju mockrát! Ta třetí se jmenuje Dcera krále močálů a je to poměrně drsná pohádka, ale překrásná. Viz odpověď Šárce. :)
Ráda slyším, že to nejsem jenom já, kdo má Andersena rád!

[4]: Díky.

[5]:Děkuju moc, Ilian! Vidím, že Lhostejnost lidi oslovila - což jsem ráda, myslím, že to naše společnost potřebuje. ;)
Tak já ti to prozradím: Lhostejnost - Děvčátko se sirkami, Láska - Malá mořská víla, Víra - Dcera krále močálů, Vytrvalost - Sněhová královna. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama