24. března: Oltáře (povídka inspirovaná Nedokončenými příběhy)

24. března 2017 v 23:30 | Aredhel |  Povídky inspirované Tolkienem
Konečně je tu páteční povídka. Téma bylo vzpomínání.





Oltáře
Měl vzpomínku. Vzdálenou, mizivou vzpomínku.
Byla to spíš vidina, podobná těm, o kterým se zdá spícím, ale nebyl to sen. Byla skutečná.
Mohla být vzdálená a nezřetelná, ale bylo to všechno, co mu zbylo z domova. A cesta bude dlouhá.
Stáhl si kápi do čela a vykročil k východu.

Často si ji v těch dnech připomínal - svoji vzpomínku.
Nechával ji plynout před očima: moře, velké a nespoutané (procházel krajinami, kde se jen málokdy našla voda), čnící vrcholky hor, srázné skalní stěny (pouště a stepi se tady, na východě, táhly od obzoru k obzoru), krajina - zelená a svěží (zde se i zeleň zdála být mdlá), a zlaté město a dva mrtvé stromy za zlatými branami.
Zdálo se to jako sen.
Ale bylo to skutečné - byl to domov.
Postavil oltář a lidé se mu poklonili.
Nikdy si nebyl tak docela jistý, pro koho ten oltář vystavěl.

Kdysi měl poslání.
Už dávno na ně zapomněl. Teď měl svou hůl, svůj oltář, své uctívače. A svůj sen.
Byl krásný a smutný; vždycky mu dokázal vnést ticho do duše. Z nebes v něm padal déšť i svítilo slunce, snášela se noc i nastávalo jitro. Zdálo se mu o úkolu, ale o jakém, to nevěděl.
Proč si dřív myslel, že jeho sen byl vzpomínka?
Na oltářích z šedého kamene hořely ohně.

Kdysi dávno měl sen.
V těch dnech si ho už stěží pamatoval.
Možná si ho ani pamatovat nechtěl - koneckonců, sny jsou pouze blouzněním a nikdy ničím jiným nebudou.
(Tak proč měl ten nepříjemný pocit, že jeho sen byl kdysi něčím víc?)
Vanulo ze západu. Neměl rád západní vítr, zhášel ohně na jeho oltářích. Voněl selháním.
(Ale on přece neselhal! Tisíce a tisíce mil na západ, východ, sever i jih se mu národy klaněly…)
Byl čas jít dál na východ. Tam byly možnosti, Na západě byl jen pocit viny.
Ale bude to dlouhá cesta.





Poznámka: Říká se, že to proto, že po svém vtělení se Istari museli zvolna učit mnohé věci znovu, a třebaže věděli, odkud přišli, vzpomínka na Blažené Království pro ně byla dalekou vidinou, po které (dokud zůstávali věrni svému poslání) neobyčejně prahli. (Nedokončené příběhy) Slova "dokud zůstávali věrni svému poslání" tvoří pointu celé povídky.
Je na čtenáři, aby se rozhodl, o kterém Modrém čaroději povídka vypráví.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aegeri Aegeri | Web | 29. března 2017 v 20:05 | Reagovat

Je hezké jak jsi nechala na čtenáři volbu :) Jinak ta moje skica Pallanda je ti k plně k dispozici :) (popřípadě to můžeme dát na MM, jak jsme to tenkrát probírali, je to na tobě)

2 Neklan Neklan | 5. dubna 2017 v 23:05 | Reagovat

Vždycky jsem se chtěl dozvědět více o těch dvou. Hmm, takhle jsem si ale nikdy jejich působení nepředstavoval, i když proč ne? Asi by mi sice bylo milejší zjištění, že zahynuli... na druhou stranu, je-li tohle tedy dejme tomu Pallando, ještě to nevysvětluje, jak dopadl Alatar.
Přijde mi, že tahle povídka je vystavěná dost podobně jako "Starý strom", ale vzhledem k tomu, že si témata sny a vzpomínání nejsou nijak vzdálená, není to asi nic překvapivého.
Aegeřina ilustrace je fajn - kniha, zavřené oči a vrásky - studium zapomenutého, vzpomínky plynoucí za víčky a tíže svědomí.

3 Aegeri Aegeri | Web | 21. dubna 2017 v 1:30 | Reagovat

[2]: Děkuji - Aredhel dlužím ještě pár slíbených ilustrací :) dvě jsou (budou) přímo k povídkám... snad mě nezabije za menší zpoždění. Její povídky jsou ale bezvadný materiál na malování, líbí se mi, že si Aredhel vybírá mezi méně známější látkou, a také má povídky krásně melancholicky laděné :)

4 Neklan Neklan | 22. dubna 2017 v 14:34 | Reagovat

[3]: Taky doufám, že Tě nezabije, tuším, že by to znamenalo, že přijdeme nejen o ilustrace k jejím povídkám. :-D Že jsou Aredheliny povídky dobrými předlohami Ti plně věřím. Přesně jak píšeš - molové tóny podzimních barev, zvířených větrem a rozpitých deštěm do hořkosladkých vůní. Zkrátka elfové by se navzájem neměli zabíjet, tratí na tom celá Arda i přilehlé kraje. :-)

5 Aredhel Aredhel | Web | 23. května 2017 v 14:28 | Reagovat

[1]: To víš, sama jsem se úplně nerozhodla, o kterém z nich to je. :-) Pallanda jsem přidala pod článek, díky moc!!! A ten nápad s MM mi přijde skvělý, jak víš. ;-)

[2]: Víme, že nezahynuli - nehledě na to, že jakožto Maiar to čarodějové s tím "zahynutím" mají trochu složitější než jiné bytosti. Byli vysláni na východ a jih, aby tam rozrušovali Sauronův vliv, pomáhali tamějším národům atd. V dřívější verzi (častěji uznávané) Tolkien říká, že se odvrátili od svého poslání (i když jinak než Saruman), založili si na východě vlastní kulty a nechali se uctívat, v pozdějších verzích je naopak napsáno, že do určité míry uspěli, rozrušili Sauronův vliv a nepřímo tak pomohli západu. Podle mě se tyhle dvě verze úplně nevylučují - mocné východní kulty uctívající Modré čaroděje Sauronovi určitě příliš nepomáhali.
Má to podobnou atmosféru jako Starý strom - rozostřování hranic skutečnosti. Ve Starém stromu se skutečnost prolíná se sny, v Oltářích se pomalu zapomíná na to, co bylo. :-)

[3]: A ještě design. :)
To víš, že tě nezabiju, mnohem pravděpodobněji ti padnu k nohám, kdykoliv mi strčíš pod nos jakýkoliv obrázek. :-D Jsem strašně ráda, že se ti dobře ilustrují moje povídky - je to ohromná pocta, nehledě na to, že mi to dělá velikou radost...

[4]: Ale ona je to taková zábava, honit po lesích ubohé Sindar... ;-) Tyjo, takový hezký popis mých povídek jsem si nezasloužila - ale myslím, žes to vystihl. :-)

6 Aegeri Aegeri | Web | 26. května 2017 v 22:18 | Reagovat

[5]: ..ubohé Sindar .. myslíš něco jako: "Ve stínu lesíka...." :D PCHE!

7 Aredhel Aredhel | Web | 17. června 2017 v 18:07 | Reagovat

[6]: Přesně tak jsem to myslela... (zlomyslný Noldo). ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama