Dialog č. 1: Stíny Dorthonionu

25. února 2017 v 0:03 | Aredhel |  Básně inspirované Tolkienem
Čas na trochu archivní poezie.

Kdysi dávno jsem se dostala do tvořivé nálady a rozhodla se, že by bylo skvělé vytvořit sérii básní, navzájem na sebe nenavazujících, kde by spolu rozmlouvaly dvě (nebo i víc) Tolkienových postav. Sérii jsem originálně pojmenovala Dialogy a napsala první báseň, kterou jsem (jako 90 % svých básní) uložila do šuplíku a slíbila si, že ji zveřejním, až přijde její čas. Dneska, kdy tvořím Dialog č. 7, jsem si řekla, že její čas přišel.

Dialog č. 1 je taková středozemká duchařina...
(Schválně, jestli někdo pochopí, kdo s kým mluví, dřív než dojde na jména.)




Dialog č. 1
Stíny Dorthonionu

1. hlas (ona):
Na starou sosnu used černý pták.
Hroby jsou pokryty svízelem,
a v okna mřížoví nesvítí světlo,
nevidět dávno mé tváře v něm.
Jen zmrzlá ruka stírá jinovatku
a bere zpět, co plevel uchvátil.
Pod mrtvým nebem duní smích toho,
kdo v jedno ostří zradu s láskou slil.
Svá lidská těla na popel spálíme.
Nechoď tam! Nechoď tam! Gorlime! Gorlime…

2. hlas (on):
Vítr mi přinesl vůni tvých vlasů;
je to snad šálení? V okně se svítí!
Na sosně černý pták varovně kráká,
jak sladké bylo v mé ruce tvou míti.
Mrtvé jsou stromy, co dřív plody nesly,
někdo jim mízu proměnil v jed.
Jen krátce v plamenech spatřil jsem obraz tvůj,
hlavu svou zakloním ke hvězdám, naposled.
Snad mezi kamením spatřil jsem šatů běl.
Smrti teď patříme. Eilinel! Eilinel…

Jen křídlo zašumí, černý stín oblohy,
pro koho zradil jsem - pro přízrak, pro přízrak!

1. hlas (ona):
Pro koho zemřel jsi? Pro mě, já pro tebe.
Proč jsi mě neslyšel? Já jsem ten pták…


Poznámka: Blog mi nedovolí grafické úpravy, které word dokáže, což možná trochu ruší schéma rýmů, ale co...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alatáriel Alatáriel | 26. února 2017 v 23:27 | Reagovat

Netuším čo sú to za mená ale myslím že to je rozhovor medzi tým čo zradil Barahira a jeho manželkou. Uhádla som??;-) Okrem toho  už sa teším na ostatné Dialógy.

2 Neklan Neklan | 27. února 2017 v 19:48 | Reagovat

[1]:Jo, jsou to oni. Osudný večer toho, který viděl to, co tolik chtěl vidět (a neslyšel to, co měl slyšet).
--
Díky za báseň!
Ten začátek Berena a Lúthien je tak trochu duchařina, ale i kdyby ne, pracuješ s mýtem, tak je to myslím klidně přípustné :-D
Černý pták co kráká! kráká! (něco krkavcovitého, mrchožravého) - smrt obcházející Dorthonionem, tedy spíš její posel, jehož poselství bylo nepochopeno.
Přiznávám bez mučení, že mi oči ke jménům zbloudily dřív, než jsem báseň začal číst, ale na Berenovské téma poukazuje už název, takže bych se toho možná časem dobral. :-D Nejpozději u těch jmen. XD
To "ostří" je parádní - to je skoro jako Sauronovo indiánské jméno. (Dobře, trochu multižánrová syntéza - omlouvám se, ale jsem poznamenán nadávno shlédnutým filmem "Tanec s vlky" - což je mimo jiné dost nepřesně přeložený název.) Asi jsem měl napsat třeba entské, ale to by možná bylo krapet delší - řekněme tedy, že je to část Sauronova entského jména.

--
Čísla 90 a 7 chápu jako závazek a těším se na podzim - čas zralosti. ;-)

3 quentaro quentaro | 28. února 2017 v 17:41 | Reagovat

Tak asi po čtvrtém řádku (říká se tomu verš)? Začínám být na sebe hrdá. A ty bys na sebe měla být hrdá také, tohle je především tvoje zásluha. A ta báseň je moc hezká, řekla bych že je to takové ještě nezpracované téma, tímhle se asi vážně nikdo moc nezaobírá...

4 Šárka Šárka | 3. března 2017 v 12:22 | Reagovat

Jé, to je báseň, díky které jsem si zapamatovala ta jména :) Vlastně jedna z prvních, co jsem od tebe četla. Mám ji strašně ráda, kdysi jsem si snad uměla téměř nazpaměť!

5 Aredhel Aredhel | Web | 7. března 2017 v 1:14 | Reagovat

[1]: Uhodla. :-) Jsi vážně dobrá, když neznáš jejich jména! Ostatní dialogy časem budou (i když to u mě může znamenat dost dlouhou dobu). A vítej, ráda tě tu vidím. ;-)

[2]: Hezky jsi to shrnul. :-)
Ale podvádíš... tss, tss. ;-) Začátek Berena a Lúthien skutečně je trochu duchařina, vlastně jeden z mála podobných momentů v Tolkienově díle. Přízraky mrtvých nenavštěvují živé často. Určitě něco krkavcovitého - ale ne v negativním slova smyslu, opravdu šlo o varování, ne o předzvěst. V Gorlimově příběhu krkavci figurují - když se o něm Berenovi zdá, je u Tarn Aeluinu a na větvích sedí ptáci mrchožrouti... tak proč by tam jeden krkavec nemohl být z trochu jiných důvodů? :-)
Sauronovo indiánské jméno? To se mi docela líbí. Myslím, že jeho entské jméno by byla směsice burácivých kleteb. :-)
Ta čísla jsou ošidná: asi bude trvat hodně dlouho než vyjde další dialog (teď se docela vyčerpávám) a všechny moje básně musí projít autocenzurou, což po několika letech vůbec není jednoduché.

[3]: Po čtvrtém verši? Tak to jsi vážně HODNĚ dobrá! :-O Taky jsem na tebe hrdá. Nevím, proč jim nikdo nevěnuje pozornost, mě vždycky fascinovali - v čem je jejich láska menší, než láska Berena a Lúthien? A dík moc!

[4]: Fakt jo? :-D Je to jedna z těch dvou, co jsem ti kdysi poslala. Nazpaměť... tak to jsem poctěna. Díky moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama