Komentáře

1 Irith Irith | Web | 26. dubna 2016 v 15:24 | Reagovat

Z toho úplně mrazí... jen kdybych nevěděla, co z něj vyroste...
A že jsi nám tohle tajila, považuji za velezradu!

2 Tani Tani | Web | 28. dubna 2016 v 20:16 | Reagovat

To je nádherné.
Měla bys ve svém archivu pátrat častěji :-)

[1]: opravdu z toho mrazí.

3 Jeremiáš Jeremiáš | 30. dubna 2016 v 14:57 | Reagovat

Ten základní motiv je perfektně zvolený a plně koresponduje s mou mírně zvrácenou zálibou v nenápadných, leč smrtonosných drobnostech. Změna jména, mávnutí motýlích křídel... a svět vzplane v ohni. Krása, taky bych si přihodil polínko :D

4 Šárka Šárka | Web | 30. dubna 2016 v 20:01 | Reagovat

Jé, tuhle překrásnou přeci odněkud znám! :) A jsem moc ráda, že ji dáváš na blog, abych nemusela hodiny hledat, odkud ji vlastně znám.

...Maeglin si stejně zasloužil trochu lepší osud.

5 Ilian Ilian | Web | 1. května 2016 v 21:22 | Reagovat

Překrásná báseň! Další takové! :-)

6 Aredhel Aredhel | Web | 14. května 2016 v 22:46 | Reagovat

[1]:Já na ni tak nějak zapomněla, ne že bych ji úmyslně tajila... :-? A dík moc, snažila jsem se do básně nastrkat co nejvíc narážek na budoucnost. :-)

[2]: Děkuju mockrát! Budu, neboj se- můj archiv je obrovský... ;-)

[3]: Och, děkuju mockrát, detaily jsou všechno! :-D A změna jména je můj velmi oblíbený motiv. Takový symbolický potenciál to má...

[4]: Znáš, znáš... ;-) Děkuju moc! Zasloužil i nezasloužil, jak se na to koukáš... já ho ale prostě musím trochu litovat....

[5]: Děkuju hrozně moc, Ili.

7 Jíťa Jíťa | Web | 15. května 2016 v 13:48 | Reagovat

Souhlasím s Irith, po celou dobu, co jsem četla, jsem měla husí kůži... krásně napsané!

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 17. května 2016 v 15:27 | Reagovat

Mrazí z toho :) Opravdu to s verši umíš, fakt výborně.
(Dokonce jsem tě do jednoho dotazníku napsala jako svou oblíbenou básnířku - žena od básníka, jestli rozumíš :D
Takže jsem se rozhodla správně, nepochybně!)

9 Aredhel Aredhel | Web | 19. května 2016 v 20:16 | Reagovat

[7]: Díky strašně moc! No, mrazivý neklid je jednou z věcí, kterou jsem se snažila vyvolat, takže husí kůže se zdá být vysoce uspokojivou reakcí. :-)

[8]: Jé, díky strašně moc! Jsem poctěna, ani nevíš jak. Budu se teď muset snažit dostát reputaci... ;-) Děkuju.

10 Neklan Neklan | 13. prosince 2016 v 15:34 | Reagovat

No, pokud Lómion opravdu něco takového od kolébky slýchal, není divu, že to s Maeglinem dopadlo, jak to dopadlo. Fakt bych rád věděl, jak je to s osudem: "snaž se jak chceš, stajně jedeš po předem připravené koleji a vše je dopředu dáno" ??? Za co mohl sám a v čem byl nevinně? Údělem těchhle tragických hrdinů je, že jejich činy nelze schválit, ale soudit je? Kdo ví, jak by jednal na jejich místě? Měli sílu překonat osud? (Fëanor, Túrin, Oidipus zase odjinud ...) Fascinuje mě pozorovat jak takové silné osobnosti dělají špatná rozhodnutí a vždycky si říkám, jestli bych to v ten moment udělal jinak.

Mě přijde nejmrazivější pátá (mateřská) sloka: láska matky k synu, o kterém tuší, že spáchá velké zlo.

11 Aredhel Aredhel | Web | 22. prosince 2016 v 0:28 | Reagovat

[10]: No jo, děsivé ukolébavky přináší traumata později v dospělosti. :-D
Myslím, že u Tolkiena je osud kombinací determinace a povahových rysů hrdiny. Osud jim sice není nakloněn, ale všimni si, že Túrin i Fëanor jsou nesmírně arogantní, dobrou radu nepřijmou nikdy atd... to se to potom s osudem špatně bojuje. Maeglina zase sžírá závist a chtíč... Zkrátka a dobře, měli by sílu osud překonat, pokud by se nad sebou trochu zamysleli.
A díky moc - pochopil jsi tu pátou sloku přesně tak, jak jsem ji zamýšlela a to potěší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.