Ukolébavka pro Lómiona

23. dubna 2016 v 21:20 | Aredhel |  Básně inspirované Tolkienem
Nastal čas opět zahrabat v mém domácím archivu a zjistit, co tam najdu...
Zajímavé, kolik nezveřejněných silmarillionovských básniček si někde syslím. Tak třeba tahle je opravdu docela dost stará. Každopádně přečetla jsem si ji a seznala, že to není tak zlé.
Vždyť co bych byla za Aredhel, kdybych zrovna tohle nezveřejnila....


Aredhel zpívá Lómionovi ve stínu Nan Elmothu píseň spletenou ze slibů a předtuch...





Ukolébavka pro Lómiona

V temných dnech na svět přišel jsi,
abys svou číši do dna pil -
ještě když jsem tě nosila,
slz matky své jsi okusil.

Ve větvích toho vězení
plují jen hvězdy s lunou;
jednou však zjevím ti, přísahám,
mýtinu slunce plnou.

Spi, dítě, spánkem beze snů,
oči své schovej pod víčky,
spi, dokud ještě netušíš,
že je svět krásný, můj maličký.

Příběhy tiše šeptané,
moje slzy, jež solí zem,
stromy, co stíní kroky tvé;
svět venku je - tam nemůžem.

Spi, dítě přítmí, synu můj,
nejsladší z všech zel pod nebem,
brzo ti otec jméno dá,
pak tma bude tvým údělem.

Nad kolébkou ti visí stín,
ráno snad vrátí barvu světu,
jednou se v temno odějeme;
spi, dítě, blízko do úsvitu.

Tiše buď, dítě, neplač již,
slzy svoje si šetři,
pro město bílé, v kterém si
krev rudou z rukou setři.

V šeru toho lesa se šat
můj bíle blýská a třpytí,
získala jsem svou svobodu,
ztratila schopnost sníti.

Odejdi do prázdna, dítě moje,
Lómion zemřel, Maeglin žije,
zoufalství piješ a zoufalství dýcháš,
že budeš volný, strašlivou lží je.

Jednou vezmu tě, přísahám,
v místo, kde světlo drží vládu,
svět krásný je, slunce strašlivé,
znamením bude tvého pádu.

Spi, dítě s vlásky černými,
touhu svou schovej pod víčky,
v srdci svém schovej pravdu zlou,
že je svět krutý, můj maličký.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 26. dubna 2016 v 15:24 | Reagovat

Z toho úplně mrazí... jen kdybych nevěděla, co z něj vyroste...
A že jsi nám tohle tajila, považuji za velezradu!

2 Tani Tani | Web | 28. dubna 2016 v 20:16 | Reagovat

To je nádherné.
Měla bys ve svém archivu pátrat častěji :-)

[1]: opravdu z toho mrazí.

3 Jeremiáš Jeremiáš | 30. dubna 2016 v 14:57 | Reagovat

Ten základní motiv je perfektně zvolený a plně koresponduje s mou mírně zvrácenou zálibou v nenápadných, leč smrtonosných drobnostech. Změna jména, mávnutí motýlích křídel... a svět vzplane v ohni. Krása, taky bych si přihodil polínko :D

4 Šárka Šárka | Web | 30. dubna 2016 v 20:01 | Reagovat

Jé, tuhle překrásnou přeci odněkud znám! :) A jsem moc ráda, že ji dáváš na blog, abych nemusela hodiny hledat, odkud ji vlastně znám.

...Maeglin si stejně zasloužil trochu lepší osud.

5 Ilian Ilian | Web | 1. května 2016 v 21:22 | Reagovat

Překrásná báseň! Další takové! :-)

6 Aredhel Aredhel | Web | 14. května 2016 v 22:46 | Reagovat

[1]:Já na ni tak nějak zapomněla, ne že bych ji úmyslně tajila... :-? A dík moc, snažila jsem se do básně nastrkat co nejvíc narážek na budoucnost. :-)

[2]: Děkuju mockrát! Budu, neboj se- můj archiv je obrovský... ;-)

[3]: Och, děkuju mockrát, detaily jsou všechno! :-D A změna jména je můj velmi oblíbený motiv. Takový symbolický potenciál to má...

[4]: Znáš, znáš... ;-) Děkuju moc! Zasloužil i nezasloužil, jak se na to koukáš... já ho ale prostě musím trochu litovat....

[5]: Děkuju hrozně moc, Ili.

7 Jíťa Jíťa | Web | 15. května 2016 v 13:48 | Reagovat

Souhlasím s Irith, po celou dobu, co jsem četla, jsem měla husí kůži... krásně napsané!

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 17. května 2016 v 15:27 | Reagovat

Mrazí z toho :) Opravdu to s verši umíš, fakt výborně.
(Dokonce jsem tě do jednoho dotazníku napsala jako svou oblíbenou básnířku - žena od básníka, jestli rozumíš :D
Takže jsem se rozhodla správně, nepochybně!)

9 Aredhel Aredhel | Web | 19. května 2016 v 20:16 | Reagovat

[7]: Díky strašně moc! No, mrazivý neklid je jednou z věcí, kterou jsem se snažila vyvolat, takže husí kůže se zdá být vysoce uspokojivou reakcí. :-)

[8]: Jé, díky strašně moc! Jsem poctěna, ani nevíš jak. Budu se teď muset snažit dostát reputaci... ;-) Děkuju.

10 Neklan Neklan | 13. prosince 2016 v 15:34 | Reagovat

No, pokud Lómion opravdu něco takového od kolébky slýchal, není divu, že to s Maeglinem dopadlo, jak to dopadlo. Fakt bych rád věděl, jak je to s osudem: "snaž se jak chceš, stajně jedeš po předem připravené koleji a vše je dopředu dáno" ??? Za co mohl sám a v čem byl nevinně? Údělem těchhle tragických hrdinů je, že jejich činy nelze schválit, ale soudit je? Kdo ví, jak by jednal na jejich místě? Měli sílu překonat osud? (Fëanor, Túrin, Oidipus zase odjinud ...) Fascinuje mě pozorovat jak takové silné osobnosti dělají špatná rozhodnutí a vždycky si říkám, jestli bych to v ten moment udělal jinak.

Mě přijde nejmrazivější pátá (mateřská) sloka: láska matky k synu, o kterém tuší, že spáchá velké zlo.

11 Aredhel Aredhel | Web | 22. prosince 2016 v 0:28 | Reagovat

[10]: No jo, děsivé ukolébavky přináší traumata později v dospělosti. :-D
Myslím, že u Tolkiena je osud kombinací determinace a povahových rysů hrdiny. Osud jim sice není nakloněn, ale všimni si, že Túrin i Fëanor jsou nesmírně arogantní, dobrou radu nepřijmou nikdy atd... to se to potom s osudem špatně bojuje. Maeglina zase sžírá závist a chtíč... Zkrátka a dobře, měli by sílu osud překonat, pokud by se nad sebou trochu zamysleli.
A díky moc - pochopil jsi tu pátou sloku přesně tak, jak jsem ji zamýšlela a to potěší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama