O snech a vlnách

23. srpna 2015 v 16:38 | Aredhel |  Povídky a jiná psaní neinspirovaná Tolkienem
Prázdniny skončily. Ano, sice mi ještě do začátku školy zbývá necelý měsíc, ale, co si budu namlouvat, tyhle prázdniny jsou už definitivně za mnou, a s nimi i poslední šťastné chvíle, aspoň na hodně dlouhou dobu. Naštěstí ze vzpomínek se dá žít poměrně dlouho a já jsem jich o prázdninách pár nasbírala. Tohle je jedna z nich.

Věděli jste, že Německo má moře? Hmm, jasně, že věděli. Ale víte, jak strašně krásné je?






O snech a vlnách
Stála po kotníky v příboji a snila. Snila o chladu v létě, o šedých vodách a modro-šedém obzoru, o větrných mlýnech postavených daleko v moři. Byla zima i vedro. Slunce bezostyšně připalovalo, ale ona se přesto zimničně chvěla ve větru, který přicházel ze severu od bezbřehého moře, ze vzdálené Skandinávie. (Později bude v bolestech proklínat slunce i vítr za to, co napáchaly na jejích zádech, ale nyní je jí příjemné, že kvůli větru slunce necítí, a že moře není to teplé kafe, které zná z Chorvatska, ale chladné a kousavě divoké, ačkoliv její sestra říkala, že oceán je ještě divočejší; teď ještě netuší, že o pět hodin později nebude moci ani vzpřímeně stát, natož ležet a odpočívat.)
Snila o slovech, kterými popíše všechnu tu krásu kolem, a o slovech, která nikdy nevysloví. Snila o medúzách, které jí moře vyvrhlo k nohám, narůžovělých a průsvitných jako myšlenky na spánek a smrt. Už nestála ve vlnách po kotníky, ale po pás. Už nestála, ale plavala. V prvních okamžicích věřila, že jí ruce zmrznou na dva kusy ledu a mořská sůl jí nakreslí pod víčka a nad kotníky slova pro ty, co nedoplavali ke břehu. Zároveň však věděla, že bude v pořádku. Odpoledne kráčelo vstříc večeru a nebe bylo modro-šedé, děsivé a nádherné. Víry mraků na obloze slibovaly déšť.
Už jí nebyla zima, ale teplo, a byla šťastná, velice šťastná. Neplavala ke břehu, ale pryč, pryč od pláže a lidí, kteří se báli vejít do vody, pryč od majestátních borovicových lesů, vlnících se ve větru, pryč od slatin s březovými hájky. Plavala vstříc vlnám, přicházejícím z moře, a na každé z nich se nechala dlouze zhoupnout, nebojovala, ale vrhala se jim vstříc s nedočkavě rozpřaženýma rukama a smála se při tom. Svět lidí byl mnoho metrů za ní, kolem ní bylo temně modré Baltské moře a hluboko pod ní bledá písečná pustina. Každá kapka slané vody na její tváři vyprávěla příběhy o životě a smrti v hlubinách, o dešti, který pozvolna přicházel. Nebála se ho - vždy toužila vidět moře v dešti.
První kapky přes tu spoustu vody necítila. Ty další byly jako polibky; ne polibky určené jí, ale polibky nebe moři. Ona jen s úsměvem kradla, co jí nepatřilo. Slyšela ze břehu volat své jméno, ale odmítla je vzít na vědomí. Byla sama. Ani si to nemusela příliš namlouvat. Sama s temně modrým Baltem a jeho šedavými vlnami, narážejícími do vlnolamů z prastarých dřevěných kůlů, rozpukaných časem. Sama s deštěm, jenž patří všem světovým mořím. Sama s hlubinou pod sebou a hlubinou nad sebou.
Proč by měla odpovídat na volání lidí? Proč by se k nim měla vracet?
Kdy znovu bude stát na tomto pobřeží, plavat v těchto vlnách, pokud se k nim vrátí? V zemi, kde se mísí slatiny a obloha, a jezero se slanou i sladkou vodou odděluje od moře jen úzká šíje pevné země. Na pobřeží písečných pláží, které se táhnou nepřerušeně kilometry a kilometry na obě strany. V lesích sličných borovic, sbíhajících téměř až k vodě. Kdy?
Od Dánska tiše připlouvaly majestátně hrozivě bouřkové mraky a větrné mlýny, postavené v moři, už dávno zmizely v šedém dešti; dívka, ztracená uprostřed vln, na ně zapomněla. Byla slabá, slabá dokonce i oproti tomuto letnímu dešti, ale nikdy se ještě necítila tak silná jako teď, když mohla plavat proti vlnám a každou se nechat dlouze, lenivě zhoupnout. A každé to zhoupnutí ji zaneslo o kousek blíž ke břehu, kde běhalo malé světlovlasé dítě a volalo ji jménem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 23. srpna 2015 v 20:21 | Reagovat

Skvěle napsané, ale ne jako obvykle. Trochu jinak :).

Co se moře týče, vždycky jsem byl k jeho vlivu skeptický. Technicky vzato je to jenom hodně velká hromada slané vody.
Letos jsem byl ale poprvé na jeho březích a upřímně - takové zážitky se b běžném životě jen tak nevyskytují.
Nevím, co je na něm vlastně nejvíc fascinující. Snad to, jak tajuplně cizí vlastně je. Nedobytné, vzdorující člověku. Snad proto je tak neskutečně lákavé...

2 Silwiniel Silwiniel | Web | 24. srpna 2015 v 9:39 | Reagovat

Nádherně napsáno! Musel to být krásný zážitek. Já byla u moře jen jednou, v Irsku, ale nekoupala jsem se v něm.
Jen si říkám, proč tak smutný úvod. Snad nebude tak zle a ještě si zbytek prázdnin užiješ.

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 24. srpna 2015 v 12:32 | Reagovat

Učiněná krása. K Baltu se chystám příští léto, jelikož už mě nebaví to věčné vedro v Chorvatsku, mám radši chladnější počasí a zataženou oblohu.
Tahle povídka mě úplně vnesla do toho prostředí v moři, představovala jsem si to. :-) Moře je nádherné a zároveň nebezpečné.
Je to opravdu nádhera, ty píšeš naprosto skvostně.

4 Lupus Lupus | Web | 24. srpna 2015 v 17:33 | Reagovat

Krásné. O to silnější, že skutečné. Líbí se mi to líčení mořských vln a kapek deště. Skutečně nádherné, rozhodně jsi mě inspirovala k návštěvě Baltského moře :).

5 Irith Irith | Web | 27. srpna 2015 v 18:53 | Reagovat

Je to naprosto úžasné. Už chápu, že jsi byla z Baltu tak nadšená.
Já moře "znám" od malička, takže mě tak neuchvacuje. Ale strašně se těším teď do Irska a na Severní ledový oceán...

6 Šárka Šárka | Web | 29. srpna 2015 v 18:21 | Reagovat

Čichám čichám Telerinskou lásku k moři. Krásné psaní! Moře je tak zvláštní věc! dovede být přinejmenším stejně rozmanité, jako pevnina, a proto je snadné si zamilovat právě určitý kousek ze světového oceánu - třeba právě Balt či Severní moře...A všechny ty potvůrky v něm a tak když se nad mořem zatáhne a rozbouří se vlny.. :)

Jen pozor na Vodnáře!

7 Aredhel Aredhel | Web | 29. srpna 2015 v 20:53 | Reagovat

[1]: Děkuju. :-)
Jsi první člověk, kterého znám, který byl vůči moři skeptický. Fascinující. Myslím, že máš pravdu, moře je fascinující tou "nedobytností", vědomím, že je příliš obrovské a divoké na to, abychom ho mohli plně pochopit...

[2]: Děkuju mockrát! V Irsku u oceánu? To bych chtěla... Smutných úvodů si nevšímej, jsem v depresi ohledně blížícího se nástupu na vejšku. V pořádné depresi.

[3]: Chlad a zatažená obloha? Vítej v klubu, jsem ráda, že to někdo cítí stejně. :-) A děkuju moc za krásnou pochvalu!

[4]: Díky! Líčení vody a deště si vždycky užívám. K Baltu určitě zajeď (nejlíp někam, kde nejsou města nebo lidi).

[5]: Děkuju! Já jsem moře viděla poprvé ve třetí třídě, takže ho znám vlastně taky "od malička", ale okouzlení stále trvá. Já chci taky vidět oceán!

[6]: Možná ve mně je kousek Teleri. Nebo jenom přirozené elfí tíhnutí k moři? Vlny jsou nádherné...
Když jsem tak plavala, říkala jsem si, že je dobře, že se moje výplody nezhmotňují (to už byste o mně víckrát neslyšeli)... ;-)

8 Šárka Šárka | Web | 1. září 2015 v 14:45 | Reagovat

BREČÍCÍ SMAJLÍK BREČÍCÍ SMAJLÍK Takže Ty opravdu mizíš do Olomouce?  BREČÍCÍ SMAJLÍK BREČÍCÍ SMAJLÍK Jděte s Olomoucí do Morie a pojďte do Prahyyyyuáááááá :D :( :D
Doufám, že si při studiích najdete oba dva dost času aspon jednou za čas přijet na nějakou Tolkienakci do Prahy! Anebo že vás to tam brzo přestane bavit a přestoupíte. Což bohužel asi nehrozí, protože Olomouc je super. :D

Jinak i tobě pevné nervy s byrokracií! Informace se ale mezi studenty šíří velice snadno, takže stačí přečkat zápisy, věci ohledně kolejí (jestli budeš na koleji), nějaké to lejstro a máš vystaráno. :)

9 Polly Polly | Web | 2. září 2015 v 13:43 | Reagovat

Nádherný popis. Je vidět, že zůstáváš éterickou elfkou ve všech situacích :-)
A malé světlovlasé dítě je to včerejší překvapení?

10 Aredhel Aredhel | Web | 2. září 2015 v 21:06 | Reagovat

[8]: Neplač Šárko, mám neblahé tušení, že v Olomouci dlouho nepřežiju a přijdu za tebou do Valinoru (kde jakožto Yavanna přebíváš). ;-) A na tolkienistické akce budu jezdit tak dlouho, dokud budu mít peníze na vlak!
Snad časem najdu nějakou dobrou duši, která mi pomůže... (A snad bude mít ráda Tolkiena. :-) ) (Kdybych jenom nebyla takový pesimista.)

[9]: Díky moc!!! (U moře je snadné zůstat elfkou.)
To a žádné jiné. ;-)

11 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 29. října 2015 v 13:21 | Reagovat

Už když jsem poprvé četla tvé výtvory na tomhle blogu, byla jsem uchvácená tím, jak zručně umíš kouzlit se slovy. Je to nádherné... :)
Já se před asi devíti lety podívala ke Středozemnímu moři, ale to jsem byla malý špunt, takže to nebyl až takový zážitek :D

12 Aredhel Aredhel | Web | 31. října 2015 v 0:00 | Reagovat

[11]: Děkuju strašně moc, Andoriano! Ono moře dá dostatek inspirace pro "kouzlení se slovy". Určitě brzy k nějakému pojedeš a tentokrát z toho zážitek mít budeš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama